— 1. Kolem třetí Novomlýnské nádrže —
Nenáročná pohodová trasa, na které nezabloudíte
Trasa: Šakvice - Strachotín - Dolní Věstonice - Pavlov - Nové Mlýny - Šakvice
Délka: 22 km
Povrch trasy: asfalt 61 %, panelová cesta 18 %, šotolina 12 %, polní cesta 9 %
Na konci Šakvic u křížku začíná cesta /šotolina/, po které se vydáme směrem k přehradě. Pokračujeme vpravo po /panelové/ hrázi až do Strachotína. Kdo se chce vyhnout panelům u křížku musí se dát vpravo po polní /nezpevněné/ cestě, která ho také dovede do Strachotína. Pak po cyklostezce /asfalt/ vedené vedle frekventované silnice přejedeme hráz, která rozděluje II. a III. nádrž. Nepojedeme do Dolních Věstonic, ale zahneme vlevo a pojedeme dál po /panelové/ hrázi, kde brzy narazíme na občerstvení s pivkem a kávičkou. Hladoví se mohou posilnit v protější vinárně.
V plné síle se vydáme dále po /panelové/ hrázi, kde budeme míjet lelkující karavanáře a chataře. Občas se nám připlete do cesty i rybář. Pozor na kořeny stromů! Naše oči se budou neustále stáčet doprava nahoru, odkud nás bude z výšky sledovat zřícenina hradu Děvičky a pod ní tři zkamenělé panny. Po chvíli se panelová cesta změní v polní cestu, která nás vyvede nahoru na silnici /asfalt/. Po ní se vydáme až za jachtařský klub. Kus za ním budeme po levé straně vyhlížet znovu panelovou cestu na hrázi. Po hrázi se dostaneme k výpusti přehrady, kde se můžeme začíst do básně Jana Skácela. Pokračujeme po silnici a na křižovatce u Nových Mlýnů odbočíme doleva a znovu pojedeme po hrázi /stará asfaltová cesta/ až ke kempu Mars, kde se můžeme občerstvit a pokochat výhledem na Pálavu. Zpět k naší půjčovně je to už jen 3 km.
Původní řeka Dyje u Šakvic.
Hřeben Pálavy je z vápence z druhohorního moře. Pálavské vrchy (549 m. n. m.) vznikly alpínským vrásněním.
Vodní dílo Nové Mlýny sestávající ze tří nádrží bylo vybudováno v letech 1975 - 1988. Zabírá rozlohu více než 3000 ha. Mušovská přehrada slouží k rekreaci (hl. 4,30 m), Věstonická je přírodní rezervací s umělými ostrůvky pro hnízdění ptáků (hl. 5,3 m) a Novomlýnská slouží pro závlahy, výrobu elektřiny, vodní sporty a lodní dopravu (hl. 7,8 m).
Tip na rozšíření výletu
V obci Nové Mlýny můžeme položit kytičku polního kvítí k památníčku 31 rakvických dětí, které utonuly na školním výletě v roce 1936. Můžeme zde vidět řeku Dyji v lužním lese takovou, jaká se klikatila na místě dnešní přehrady.
Kde se občerstvit:
Strachotín: Dolní Věstonice: Šakvice:
- Restaurace Strachotínská Bouda - Hájovna - Vinárna u Kosmačků
- Restaurace Isis - Vinárna u Langrů - Restaurace na Fürhaple
Zajímavosti
Na místě dnešní Novomlýnské nádrže rostly vzácné lužní lesy evropského významu s močály, tůněmi, slepými rameny a s vzácnou mokřadní flórou a faunou. Vyvinul se zde unikátní typ tzv. tvrdého luhu. Rostly zde prastaré duby, jasany, jilmy, topoly a vrby, v jejichž korunách hnízdívaly kachny a husy. V době "čištění dna" odtud nákladní auta odvážela obrovské kmeny těchto stromů. Některé košaté solitérní duby s čapími hnízdy byly ponechány a vydrželi stát v napuštěné nádrži, co by tichý výkřik, po dobu dvaceti let, než padly do vody. Byla zničena nejcennější a nejkrásnější část podyjské údolní nivy.
Před napuštěním přehrady zde probíhala akce Dno. Jednalo se o přesun vzácných rostlin odsouzených k likvidaci do jiných lokalit. Spustili ji dobrovolní ochránci přírody. Vyrývali ze dna bledule letní, sněženky a ladoňky vídeňské, potápěli se i do hlubin bažin a přenášeli oddenky leknínů do Národní přírodní rezervace Křivé jezero nacházející se u obce Nové Mlýny a do jiných chráněných lokalit. Akce trvala 8 let a podařilo se při ní zachránit asi 130 tisíc rostlin.
Hlavním důvodem výstavby byly plány socialistického hospodářství na rozsáhlé systémy zavlažovacích kanálů. Systém závlah však nebyl nikdy dobudován. Dnes existují již úspornější technologie zavlažování. Nové Mlýny tak nikdy nesplnily svůj účel, pro který byly vybudovány.
Dnes je třetí nádrž hojně využívána k rybolovu, vodním sportům a lodní dopravě.
Ladoňka vídeňská
Mapa původního koryta řeky Dyje před napuštěním třetí Novomlýnské nádrže
Bledule letní
Motýlek z rodu Adela s neuvěřitelně dlouhými tykadly
https://www.vkolacek.cz/bledule-letni/, cs.wikipedia.org/wiki/Ladoňka_vídeňská
V korunách vrb hnízdily divoké husy.
Tragédie rakvických dětí
"Ztratily se jako rosa v květu..." Stalo se u obce Nové Mlýny.
"Maminko, tatínku, sbohem..." hlásal velkými písmeny vysázený titulek první strany Moravského slova ze středy
27. května 1936. Byla to údajně poslední slova o život zápasící malé Lidušky Lukešové z rakvické obecné školy k zoufalým rodičům na břehu rozbouřené Dyje v hrůzných minutách úterního pozdního rána 26. května 1936.
31 mladých životů pohltila toho dne řeka, která byla a je chloubou jižní Moravy. Tehdy plná romantických zákoutí, strmých skal na lesnatých pobřežních stráních, mocná a pyšná mezi poli a loukami lemujícími její břehy, vzala si oběť, jakých jen málo zaznamenává lidská paměť.
Majestátní, prosluněná Pálava, dodnes vábící stovky a tisíce turistů, očekávala téměř již letní den i školní výlet žáků Obecné školy z Rakvic. Dne 26. května 1936 po 8. hodině ranní, odjíždělo od rakvické školy osm za sebou jedoucích vozů, tažených páry koní rakvických sedláků, vezoucích na všemi očekávaný výlet na nedalekou, ale pro většinu dětí neznámou Pálavu, tři třídy obecné školy dohromady 95 dětí. Výprava vedená učiteli Stanislavem Novotným, Bohumilem Horňanským a Zdenkou Žákovou měla před sebou zhruba 12km cesty a včetně osmi kočí čítala 106 osob.
Vycházeje ze skutečnosti, že pamětníků ubývá a vzpomínky blednou, navštívil jsem některé z nich, dodnes žijící a společně jsme zavzpomínali na tuto, tehdy i v zahraničí otřesivší tragédii. V Moravské zemské knihovně v Brně jsem se zahloubal do více než 100 čísel Moravského slova (období květen - září 1936), které nešťastný případ sledovalo a zjišťoval jsem v konfrontaci s autentickými výpověďmi pamětníků, co psaly o události tehdejší noviny.
Neopomněl jsem ani pamětníky z od Rakvic nedalekých Staroviček.
Za Novými Mlýny nebyl přes Dyji most a přepravu na druhý břeh obstarával převozník Leopold Schuster s manželkou Terezou. Osudná pramice patřila mlynáři Josefu Veverkovi. V kraji pod Pálavou se říkávalo, že "Dyje mívá sedm mladých" - 7krát do roka se rozběsní a rozvodní. V místě tragédie byla Dyje široká asi 25m a její hladina byla v té době 1,5m nad normálem, což představovalo 6 - 7 metrů vody. Při pohledu na prudký proud do žluta zbarvené Dyje zůstaly děti dle výpovědi pamětníků zaražené a jako by něco zlého tušily. Krčily se na přístavním můstku a bály se nasednout.
První převážený vůz jel skoro prázdný, odvahu dostalo jen sedm dětí - mezi nimi i Karel Vranovský. Snad proto, že ve voze byli zapřaženi jejich koně. V té chvíli ještě nevěděl, že se z druhého břehu stane snad jediným, kdo hrůzné divadlo detailně uvidí od začátku do konce. Druhý vůz čítal 15 dětí. Tyto první dva vozy byly přes Dyji převezeny bez zjevných potíží. Zbylé děti na břehu čekající na převoz se postupně zbavily strachu a samou nedočkavostí se jich na osudnou třetí jízdu nahrnulo na pramici a vůz 49. Pramice byla příliš zatížena, a jak říká, mimo jiné, vyšetřovací spis četnické pátrací stanice v Brně, do něhož jsem měl možnost nahlédnout: "Převozník a učitelé nezvládli situaci".
Dva chlapci, mající zlé tušení, v poslední chvíli z pramice vyskočili ještě u můstku, kde bylo vody po pás a zachránili si tak vlastně život. Dřevo bočnice prámu bylo vyhnilé, děravé dno bylo ucpané hadrami, jak to dokumentují detailní snímky četnické pátrací stanice coby přílohy vyšetřovacího spisu. Vodu prosakující do pramice převozník Schuster v případě převozu rakvických dětí nevyléval tak, jak to měl přikázáno po každém převozu. Děti bojící se neklidných koní, kteří z leknutí ze stále přibývající vody couvli, nahrnuly se do zadní části pramice. Zhruba 10 m od můstku se pramice silně naklonila dozadu, a ač tvořena z těžkých dubových fošen, se v proudu Dyje rozpadla a koně zmizeli i rozpadávající se pramicí plné zoufalých dětí v chladné vodě nezkrotné řeky.
Vůz, který byl v osudné chvíli na pramici, kočíroval 25letý kočí František Belech z Rakvic, na voze byli i oba učitelé - Novotný a Horňanský. Silný proud odnášel bezbranné děti od místa neštěstí ke 150 metrů vzdálenému splavu. Koně připoutaní držáky a pobočáky nemohli vyplavat. Čeledín Belech sám zachránil několik dětí a nakonec se vrhl do vody ve snaze přeřezat koním popruhy, aby mohli vyplavat. Byl však kopnut zoufale se bránícím koněm, omráčen a zůstal pod hladinou. Další čeledín Holešínský skočil do běsnící Dyje, rovněž zachránil několik dětí, ale byl udeřen trámem z pramice do hlavy, utrpěl otřes mozku a musel být z vody vytažen. Zrovna tak v roli zachránce byl i učitel Novotný zachránivší i svou dceru Blanku, dnes žijící v Praze.
Dílo zkázy dokonal již zmíněný hučící, 1,5 m vysoký a 40 m široký, dnes již neexistující splav, kde navíc 8 m široký náhon nedalekého mlýna bránil zachráncům ke splavu se dostat a zachraňovat nebohé děti. Na místě neštěstí byl okresní soudce dr. Nárožný z Hustopečí, který si okamžitě vyžádal od Státního zastupitelství v Brně povolení k zatčení převozníka Schustera. Ten byl posléze propuštěn a dál se o jeho osudu neví. Přítomný zaječský lékař dr. Beneš oživoval zachráněné. Na místo se dostavila soudní komise z Hustopečí, důstojníci ženijního pluku a divizní generál Hasal z Brna, vojenský oddíl ţenistů z Břeclavi, který tam byl zrovna na cvičení a byl povolán k místu neštěstí. Na břehu Dyje byly instalovány čtyři 500W reflektory napájené agregátem a po celou noc hasičské sbory ze širokého okolí prohledávaly vodu a hledaly utonulé děti. Přítomni byli i četníci z celého kraje, Brněnská četnická pátrací stanice a okresní hejtman z Hustopečí dr. Drábek.
První pohřeb se konal již 28. května odpoledne - rakvické děti nazdobily kytičkami rakvičky svých nevinných kamarádů, a když po církevních obřadech u rakví položených před kostelem zazpívaly "Letěla bělounká holubička" a "Tiše spi miláčku věčný svůj sen, však jednou nadejde shledání den" - ani jedno oko z 5 000 účastníků pohřbu nezůstalo suché. Další pohřby se konaly 30. května a 3. června.
Učitelé doprovázející nešťastný výlet byli Zemskou školní radou z Rakvic přeloženi. Ministerstvo školství v důsledku rakvické tragédie vydalo Výletní a vycházkový řád pro zvýšení bezpečnosti dětí na školních akcích. Neštěstí otřáslo i zahraničním tiskem, zejména vídeňským, konaly se sbírky na pomoc postiženým rodinám.
Všech 31 dětí odpočívá na zvláštním pietním místě rakvického hřbitova. Jsou tam pohromadě jako kdysi na 8 vozech vezoucích je na osudný výlet. Na symbolu tragédie v podobě z vody čnějící ruky v průčelí pietního místa je napsáno - "Ztratily se jako rosa na květu - 26. 5. 1936."
Na památku neštěstí nechal T. G. Masaryk postavit žulový pomník, který nese datum 26.5.1936 a jména všech 31 utonulých dětí.
https://itras.cz/nove-mlyny/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/888008-ostrovy-zapomenuteho-klidu/49021414844-krive-jezero/
www.mojebrno.cz, PhDr. Ladislav Valihrach
